Přání do nového roku

Přejeme všem zaměstnancům školy a všem studentům hezké prožití vánočních svátků a příjemný přechod do nového kalendářního roku. Těšíme se na vás opět 4. ledna a doufáme, že se všichni ve zdraví sejdeme.

Redakce občasníku

Finsko

Naše třída se mohla účastnit programu evropské unie ,,COMENIUS“, který byl vymyšlen pro studenty středních lesnických škol z různých zemí. Mimo produkty,které jsme museli vyrobit (jako dřevěná kniha…..) byl v plánu i výměnný pobyt. Finové nás navštívili na jaře tohoto roku a druhá polovina naší třídy byla začátkem léta ve Francii.Není to ani týden co jsme se vrátili my z Finska.

Brzy ráno před internátem  školy u skupinky asi dvanácti lidí zastavily dva transportéry. Profesoři otevřeli kufry a počkali, až si uskladníme věci. V ranním šeru a podezřelém tichu se hlasitě nesl náš vzrušený hovor. Čekalo se ještě na jednoho studenta a pak jsme vyrazili do Prahy na letiště. Teprve začalo svítat a my již odbavení a v celní zóně pozorovali ruch na letištní ploše.

Nízkopodlažní bus nás dovezl až k malému vrtulovému letadlu. Sledovali jsme, jak nakládají  naše zavazadla a s hrůzou v očích nevěřili, jak s nimi zacházejí. Pro mnohé z nás to byl první let, a tak když se letadlo odlepilo od asfaltu, nebylo nám příliš do zpěvu. Jen co jsme se dostali nad mraky, všechny obavy zmizely. Již na první pohled byl patrný rozdíl naší a finské krajiny. Lesy se většinou skládaly z – bříz,borovic,smrku,pokrývaly značnou část země pod námi. Rušily ho pouze louky a plochými velkými střechami červených stodol a dvoupatrových dřevem obložených domků. A samozřejmě jezera. Jen co jsme přistáli, čekal nás prohlídka Helsinek, muzea, parlament, přístav, kostely a stadióny – to vše nám řidič autobusu představil. A pak už jsme vyjeli na dlouhou znamená ve finsku dlouhou sedm hodin, cestu do největšího dřevařského muzea LUSTO – letokruh.

Noc jsme slavili v kempu ve srubech se saunou na kraji velkého jezera. Některá jezera byla tak velká, že vypadala jako fjordy, moře nebo jako samotné moře obklopující samotný poloostrov. Návštěva muzea byla poučná, zajímavá i zábavná. A poté co jsme  prohlédli muzeum do posledního čtverečního centimetru, čekala nás další cesta do Jamsankoski. Příjemně nás překvapily internáty školy i školní jídelna, kde každý den bylo mléko, kafe, džus a zeleninové saláty. Ještě ten večer jsme se seznámili v krásném starém srubu s finskými protějšky. Následoval týden plný krásných zážitků. Vozili nás po okolí a ukazovali památky, zajímavosti, školní polesí i jiné školy. Navštívilo jsme muzeum slavného architekta Almara Alto, byly jsme na hokeji první ligy, rybařili na školním jezeře, jezdili na kajacích, chodili do sauny, proběhl i florbalový zápas mezi studenty a po večerech nám zbývalo tolik volného času,že jsme se bavili s finskými studenty.

Kdo poslouchal dověděl se mnoho informací o zdejší krajině a zvycích. Týden uběhl jako voda a my jsme se chystali do domoviny. Tamní profesoři se s námi mile rozloučili a řidič nás vzal ještě do Lachty ukázat skokanské můstky. Let proběhl bez problémů. Až doma jsem si plně uvědomila rozdíl mezi naší a finskou kulturou.

Chladná severská země není taková, jak se o ní říká, a zanechala ve mně hluboký dojem. Plánuji (už teď) návštěvu, výlet či jak to nazvat.

Alžběta Hejduková