Na kolejích rosa,
klidná příroda zde.
Slyším, jak bzučí každá vosa,
průvodčí už jde.
Jde neklidným krokem,
vlak má zpoždění.
Mrkne po něm okem,
vypadá na omdlení.
Hlásí to v rádiu,
průvodčí stiskne dlaň.
Je v posledním stádiu,
nabije si zbraň.
Ten vlak měl nehodu,
v zatáčce vykolejil.
Překazil tu pohodu,
smutek připojil.
V tom vlaku jela jeho dcera,
na místě mrtvá.
Vidím to jako včera,
zapomenout trvá.
Tak krásná,
nevinná
spravedlnost chybí,
proč ona a ne jiná.
Průvodčí zvedl zbraň,
k hlavě si ji položil.
Skočil jsem naň,
život mu prodloužil.
A teď tu žijeme spolu,
myslíme na ni.
U jednoho stolu,
život bych dal za ní.
Rozálie Černá
